Pohyb a cyklistika s Parkinsonovou chorobou
V normálním případě Parkinsonova choroba a cyklistika nepatřím k sebe. Osoby trpící Parkinsonovou chorobou neovládají své tělo na 100%. Nemôžu běhat bezproblémově, mívají potíže s rovnováhou a většinou ani soustředění jim nejde tak jak předtím. Cyklistika však toto nepožaduje.
Lidé s Parkinsonovou chorobou zvládají cyklistiku
Z toho vyplývající každý zastával názor, že jízda na kole není pro Parkinsonovu chorobu doporučena. No pak se stalo něco nečekané … Několik jednotlivců trpících již dlouhá léta touto chorobou, ignorovali varovný prst a po letech znovu nasedli na kolo.
Ačkoliv tělesné požadavky například při projíždění alpského pohoří okolo výšky 3000 metrů nad mořem byly vysoké, náznaky nemoci se nejen že nezvýšily s nástupem zátěže, ale právě naopak. Bylo zjevné ustoupení symptomů této nemoci. Čili cyklistika nejen že nezhoršila stav pacientů, ale naopak. Ukázalo se jako nová vhodná terapie.
Lékaři a jejich názor na sportování s Parkinsonovou chorobou
Téměř ve stejnou dobu se začaly touto problematikou zabývat i lékaři, protože čas od času natrefili na pacienty, kterým už samotná chůze dělala problémy, ale na kole byly ještě stále docela zdatní. Lékařství se od té doby pokouší pochopit tento neobvyklý jev. Samotných pacientů trpících touto chorobou odpovědi na tyto otázky vůbec nezajímají, raději si užívají volnost a radost s cyklistiky, někteří jedinci dokonce pár tisíců za rok!
Během posledních 15 až 20 let se rozšířil názor ohledně sportování s Parkinsonovou chorobou. Dokud neurologové zastávají názor: jestliže pacient začne během sportu potit, měl by okamžitě přestat. No fyzioterapeuti a sportovní lékaři už z praxe vědí, že to je chyba. Jsou názoru, že lidé trpící touto chorobou byly dosud až příliš chráněni a tím se zabránilo snižování jejich symptomů nemoci.
A opravdu. Jednotlivé osobní zkušenosti pacientů trpících Parkinsonovou nemocí, také zkušenosti fyzioterapeutů, ale i současné medicínské výzkumy potvrzují stejnou teorii. Ještě před tím než lékaři zaujmou stanovisko na toto téma můžeme potvrdit:
“Jízda na kole nebo tříkolce pro dospělé je možná i u pacientů s pokročilým stádiem Parkinsonovy nemoci.”
Symptomy nemoci se snižují
Pravidelné šlapání do pedálů pravděpodobně uvolňuje pohybové rezervy u pacientů. Nezávisle na tom zda sportovní cyklistika se žádá více dopaminu nebo ne, vypadá to tak, že při jízdou na kole nedochází k nedostatku dopaminu. Mnohokrát během jízdy na kole či tříkolce, ale i čas pak se snižují symptomy na minimum, ba dokonce zmizí úplně.
Cyklistika dodává požitek z jízdy a prodělaných cílů tím pozitivně ovlivňuje psychiku. Dobrý pocit a vyrovnanost ovlivňují ve vysoké míře na celkový stav osobnosti. Předsevzetím je samozřejmě láska k jízdě na kole. To neznamená, že každý s Parkinsonovou chorobou má začít kole. Podobné pocity lze dosáhnout i jinými sporty, pokud k nim máme vztah.
Důležité je, aby vás to bavilo
Takže všichni s Parkinsonovou chorobou na kola? Vůbec ne. Velmi rozšířeným nedorozuměním je, pokud za zázračnou terapii považujeme něco, co jinému pomohlo. Co jednomu pomáhá nemusí pomoci automaticky i jiným.
To, že kolo je pro více tou správnou cestou v boji s touto zákeřnou nemocí, z jednoduchého důvodu, a to je láska k jízdě na kole. Tento pocit ke kolům se nedá přenést na každého. No každý si musí najít své “kolo” a k němu vytyčit cíle. Tím může být tanec či procházka a ano, hoc i vycházka s rolátorom. Každý si musí najít pro sebe ten správný sport podle svých možností a schopností. A co je nejdůležitější:
“Nikdy nezanevřít a nevzdávat se!”
Každý postižený touto chorobou by měl vědět: i když něco už nefunguje tak jak má, i tak je zde mnoho dalších aktivit, o které se dosud nezajímal. Stačí si vybrat jednu z nich.
zdroj obrázků: pixabay.com
Naše tříkolové kola pomáhají při různých zdravotních potížích
